NP Torres del Paine

---

Posledni den v El Calafate jsem stravil cekanim na autobus. Zkusil jsem proto dodelat resty a jit na internet napsat par radku. Ovsem najit v Calafate kavarnu kde by pocitace nebyly z doby pred dinosaury a rychlost pripojeni rychlejsi nez pred 10 lety je fakt problem. Tak se mi cinnost normalne trvajici 2 hodiny protahla na osum hodin a vystridal jsem postupne 4 kavarny cim dal zurivejsi. Nakonec se mi povedlo najit jednu kde aspon zmensovani obrazku probihalo normalni rychlosti. Potom jsem si sel vyzvednout letenku na budouci etapu do Buenos Aires, ale kancl byl plnej lidi, nekdo se tam hadal proc mu ztratili bagl a nechtej s tim nic delat... vypadalo to, ze mi autobus ujede. Nkonec jsem se procpal dopredu, rychle zaplatil letenku a na autobus dorazil akorat vcas. Na hranicich s Chile probhela prohildka zavazadel, vsechny neupraveny potraviny musely putovat do kose a pozde vecer jsme dorazili do Puerto Natales.

Zacal jsem hledat ubytko, ale vsude bylo beznadejne plno. Nakonec jsem skoncil v jedinym domecku, kterej mel jeste volny postele a inzeroval "rodinnou atmosferu", za cimz se skryvala ubytovna pro mistni delniky ci koho, na pokoji spali chlapi tak jak prisli z ulice, jen boty si zuli, takze fakt rychta. Hned rano jsem odtud prchnul a vydal se hledat neco jinyho. Povedlo se mi najit super hostylek za stejnou cenu, kterej provozuje par mladejch kluku, se vsim poradi, zarezervovali mi i misto na dalsi staci v Punta Arenas, net zdarma, proste parada. Na tu smrdutou hruzu z predesly noci jsem rychle zapomnel. Vydal jsem se na nakup na turu po Torres del Paine. Vlocky, testoviny, salam, cokolada a orechy. Dal jsem musel koupit koliky do stanu, ktery mi zrejme nekde po ceste vytrousil z batohu autobusak. Nejvetsi prekvapeni nastalo kdyz jsem shanel palivo do varice. Ted uz vim, ze jsem mel chtit alcohol puro v lekarne, misto toho jsem koupil jedinou bezbarvou horlavinu, kterou mi doporucil chlapik v outdoorovym obchode. Horelo to jako cert, megaplamen, za chvili ovsem bylo po ohni, a co nejhorsiho - coudilo to cernejma sazema, co litaly do jidla.

Dalsi den rano jsem vyrazil autobusem do parku. Spolecne se mnou vyrazila i parta Izraelcu, kterjch musi byt jen v Patagonii vic nez v celym Izraeli. Urcite tak 7/10 turistu je z Izraele, neuveritelny. Jak jsem se dozvedel, tak vetsina po ukonceni vojensky sluzby odjede cestovat po svete. Tihle dva byli piloti helikoptery. Vylet pojali ve velkym stylu, takze s sebou meli steaky, vino a vubec spoustu veci na prijemnej piknik. Vyrazil jsem spolu s Dariusem, australanem argentinsko-zidovskyho puvodu, kterej dorazil celkem vtipne nepripravenej. Tak jsem se ho radsi ujal. Nemel treba nic na pripravu jidla, zato mel s sebou repracky a ipod... Prvni den jsme vystoupali do Campamento Torres, coz je kemp asi tri ctvrte hodiny pod sedlem, kam se chodi obdivovat vychod slunce na skalach Torres del Paine. Tedy za predpokladu, ze se pocasi povede. Park ma vlastni mikroklima a pocasi se tu meni neustale. Prvni den bylo tak nejak polojasno, takze si nebylo nac stezovat. Utaborili jsme se hned vedle dvou Cechu, ktery sem prisli hledat vhodny skaly na lezeni. Vecer jsem si oflamboval svoje testoviny a rozhodl se v zajmu bezpecnosti parku i vlastni uz priste varit jen v boudach na varicich pro turisty.

Dalsi den me vzbudil budik v 5 hodin rano, zima jak v ruskym filmu, vsude kolem tma, jen na stan potichu snezilo. Dalo dost odhodlani vstat a vyrazit noci na vyhlidku pozorovat vychod slunce. Na stezce jsem videl svetylka lidi nad sebou, potichu jsem stoupal, zatimco na me i na stezku cim dal vic snezilo. Nejakym zazrakem jsem se mi podarilo v ty tme sejit ze stezky az temer nahore, kde uz clovek mohl jit jakoukoli cestou. Nahore jeste nikdo nebyl, dorazil jsem prvni. Postupne prichazeli ostatni. Bylo kousek po seste hodine rano, na vychod slunce jsme cekali do 6:53

Zimu, snih a vitr nam pomohla prekonat tepla arabska kava, kterou si nahoru prinesli dalsi dva Izraelci, tihle byli pro zmenu pesak a clen tajnech sluzeb. Na otazku "Cos delal na vojne?" mi odpovedel naucenou frazi "To ti nemuzu rict" 😊 - tak jsem to z nej netahal, jeste bych se treba dozvedel neco co bych pak jeste rad chtel zapomenout... Obloha se postupne vyjasnovala, jenom nad Torres se stale stahovaly mracna, pocasi zkratka nebylo na nasi strane. Za jasnyho pocasi lze videt tri spicaky zbarveny do krvave ruda, ale tohoto rana to byly jen tri stiny v mlze, ale i tak to byl pusobivej zazitek.

Druhej den me opustil Darius, kterej udajne mrznul celou noc, takze ani oka nezamhouril, prodal stan jakejmsi zoufalcum ze statu a zbabele prchnul. Na druhou etapu do Refugio Cuernos jsem tedy vyrazil sam. Cesta pekne ubihala, nakonec to myslim delalo pres 20km. V kempu jsem zapasil se stavbou stanu v silenym vichru. Nakonec jsem uspel, ale stalo me to obal na tyce. Vitr ho odnesl neznamo kam. Zato jsem si ovsem moh uvarit na sporaku v chate a dokonce se i osprchovat.

Treti etapa byla nejdelsi: pochod do Campamento Italiano, vystup udolim nahoru na vyhlidku nad Campamento Britanico a zpatky a zaverecna faze do Refugio Paine Grande. Celkem vic jak 10 hodin na ceste, z toho polovina s tezkym baglem a polovina do drsnyho krpalu pres velky kameny me totalne oddelala, takze do cile jsem dorazil vicemene silou vule. V refugiu prodavali super veceri o trech chodech se salatem a pitim, takze jsem neodolal, nadlabnul se a sel upadnou do bezvedomi do stanu.

Ctvrtej den rano jsem se probudil do vytrvalyho deste, navic vitr znova nabral na sile, cili vyhlidka na dalsi 20km etapu mi pripadala jako zbytecnej extrem a zvolil jsem radsi variantu navratu lodi a autbousem zpatky.

Abych to shrnul: krasna tura, jen to pocasi nam mohlo prat lepe, zadna titulni stranka National Geographic se rozhodne konat nebude, ale co, pro hezky fotky si muzu koupit pohled. Aspon si ted v klidu budu muct znovu zkonzolidovat bagl, provest celkovou ocistu sebe i veci a pravdepodobne si i poslu veci typu stan sporak a hrnce domu, protoze uz v dalsim putovani nebudou potreba. Ceka me posledni faze putovani na jih: Punta Arenas na brehu Magellanova prulivu a Ushuaia v Ohnove zemi a potom uz hura zpatky na sever do Buenos Aires!

P.S. Obrazky jsou zase na dvou strankach

Zakladam galerii lidi, ktery jsem potkal na ceste, aby to bylo vic osobni, bude na mym facebooku

---

Photos

Torres del Paine
Kratce pred vychodem slunce

Torres del Paine
Vychod slunce. Rude skaly se bohuzel tento den nekonaly ...

Puerto Natales
Krasny svetlo