Punta Arenas & Tierra del Fuego

---

Nastal cas dat vale utulnymu hostylku Lili v Puerto Natales, kde to bylo uplne super, kamaradska atmosfera, musel jsem klukum dokonce vnutit penize pri odchodu, protoze by na to sami jinak zapomneli. Autobusem jsem se nechal odvezt do Punta Arenas - mesta na brehu Magellanova prulivu. Jak na me Puerto Natales udelalo moc milej dojem malyho mestecka na konci sveta, tak Punta Arenas na me udelalo dojem presne opacnej: osklivy mesto, na brehu pustyho prulivu. Jedinej duvod proc tam turisti vubec jezdi jsou asi tucnaci.

Ubytoval jsem se v hostelu Independencia, kterej patri chlapikovi jmenem Eduardo. Eduardo je takovej malej revolucionar, barak ma pomalovanej zvenku obrazkama s protiamerickejma motivama, vevnitr potom vmestnal spoustu vlajek ze sveta a rikal: "Chybi mi tu ceska vlajka, musim pripomenout svymu kamaradovi, aby mi ji konecne privez" Tak z nej vylezlo, ze se zna s ceskym polarnikem Jaroslavem Pavlickem. No vida, kdo by si to pomyslel.

Hned jak jsem dorazil jsem chtel vyrazit na tucnaky na ostrov Isla Magdalena, ale bohuzel vzhledem k prilis silnymu vetru byly prohlidky zruseny az do pristiho tejdne. To byla rana pod pas, spatny pocasi me dal pronasledovalo i z Torres del Paine. Vzal jsem teda za vdek nahradni prohlidkou na sousi v miste jmenem Otway. Po ceste tam se vidatne rozprselo a vypadalo to ze jsem si vybral ten nejhorsi den. Na brehu bylo tucnaku zhruba stovka, ne vic. Stali v desti a koukali na turisty, kteri zase koukali na tucnaky. Stat v desti, vetru a zime se moc dlouho neda, navic vitr s destem foukaly od more rovnou do objektivu, takze ani fotky opravdu nestaly za mnoho. Setkani s tucnakama se teda moc nepovedlo, ale zase nemuze byt kazdej den posviceni, ze ...

Dalsi den rano jsem pokracoval v ceste celodenni etapou do mesta Ushuaia v Argentinsky casti Ohnove zeme. Ohnova zeme, spanelsky Tierra del Fuego je ostrov, oddelenej od kontinentalni Ameriky Magellanovym prulivem, na druhej breh se cestuje trajektem. Lode plujici na zapad musely az do otevreni panamskeho pruplavu zvolit jednu ze tri tras:

* Magellanovym prulivem
* Kanalem Beagle
* nebo kolem Hornova mysu

Na mape je cela cesta pomerne mala, ale v realu jsme se zase presunuli o dalsich 600 kilometru na jih. Ushuaia je druhy nejjiznejsi mesto na svete, hned po Puerto Williams, lezici na druhy strane kanalu Beagle. Puerto Williams je ovsem v Chile, takze trajekt tam stoji kriminalnich USD 50, oproti Ushuaie je to malej pristav, takze tam vetsina lidi ani nemiri. Chile a Argentina maji dlouhodoby spory ohledne hranic svyho uzemi, takze vztahy mezi hranicnima mestama nejsou zrovna vrely... Argentina ma vubec problem se svym uzemim. Hned za hranicnim prechodem nas privitala obrovska cedule hlasajici

"Las Malvinas son Argentinas"
"Malviny patri Argentine"

- pripominka, ze valka o Falklandsky ostrovy a zahanbujici porazka vojenskyho rezimu nebyla prijata zrovna s lehkym srdcem.

Ubytovani jsem nasel v zatim nejluxusnejsim hostelu, co jsem videl. Levny ubytovani, ale vzhled 5hvezdickovyho hotelu. V hornim patre byly pohovky, kulabr a obrovsky okna s vyhledem na mesto a pristav. Ve spodnim patre zase maskot hostelu Max zvanej Rastamax. V podstate Bud Spencer s dredama. Moc milej a ochotnej typek. Poradime, zaridime, nic neni problem.

Ushuaia je vychozi bod pro cesty do Antarktidy. Cesta stoji USD 4000, cili nebyla pro me na poradu dne. Misto toho jsem vyrazil do mistniho narodniho parku, lodi na kormorany a Land Roverem na 4x4 projizdku cestou necestou. Narodni park oplyva drobnou zverenou, hlavne zajici jsou uplne vsude, a potom taky ptactvo. Vylet lodi byl super, protoze mala lodka se v kanalu Beagle pohupovala nahoru a dolu, vlny se tristily o prid, coz jsem si moc uzival. Terenni jizda byla taky skvela, jeli jsme asi 50 km od mesta do lesa a k jezeru, v terenni casti ridic zasunul do CD prehravace AC/DC a pustil skladbu Hells bells pro patricnou atmosferu a hura do bahna! , po nekolika hodinach jsme dojeli k obrovskymu jezeru, na jehoz brehu jsme ogrilovali mnoho kilo masa vynikajici chuti.

V nasem dzipu sedel Jorge - chlapik, jehoz prarodice prisli odnekud z Moravy, povidali jsme si chvili, nacez zavolal svoji mamince (73 let), se kterou jsem si asi 10 minut povidal - rikala, ze uz nema nikoho, s kym by mohla mluvit cesky. Mluvila rozkosnou kombinaci moravskyho prizvuku prokladanyho tu a tam spanelskejma slovickama, ale jinak naprosto bez chyb. Pobyt v Ushuaie byl sice kratkej, ale zato intenzivni! Jediny co me mrzi je, ze jsem nevidel ten Hornuv mys, asi to bude chtit poridit si vlastni plachetnici a vyrazit ...

P.S. Opet je vice stranek s fotkama a navic jsem pridal par tvari do galerie na facebooku

---