Advertisement
Published: March 3rd 2008
KOHO BY ZAJIMALO PROC TU NEJSOU FOTKY, AT CTE PROSIM DAL...
Nastal cas dat vale jihu a Patagonii, letadlem jsem se presunul do hlavniho mesta - Buenos Aires. Pristali jsme okolo 6 vecer, venku vedro a vlhko na padnuti. Premital jsem, jestli je tu takhle vecer, tak asi pristich 7 dni budu muset preckat nekde v mrazaku ...
Do centra mesta se da dostat bud turistickym autobusem za 40 pesos anebo linkovym za 1,50 - takze jsem vyrazil na MHD. Autobus byl sice levnej, ale nebyla to sleva zadarmo. Nacpanej az po strechu, jeli jsme v nem asi hodinu a pul, nez jsem uvidel jinou linku, ktera jela smerem k mymu hostelu, prestoupil jsem a cestoval dalsi hodinu a pul. Cestou jsme projizdeli velmi osuntele vypadajici ctvrti, z vehlasne krasy "Parize Jizni Ameriky" jsme nevideli vubec nic. Snazil jsem se v mape v pruvodci najit ulice, kterejma jsme projizdeli, ale marne. Nakonec po trech hodinach jsem ulici objevil. Prestoze letiste lezi na jih od mesta, tak jsme se k cili cesty blizili ze severozapadu. Mistni autobusy maji velmi podivny okruzni trasy.
Hostel jsem nasel pomerne snadno. Jednalo se o starej cinzak ve ctvrti Palermo, kterej se na internetu honosil ratingem 83%!,(MISSING) takze me dost prekvapilo, kdyz me privital pokojik bez oken, s nefunkcnim ventilatorem a recepcnim, kterej na ohlasenou zavadu prohodil jenom
"That´s life", jakoze ho to fakt mrzi ale nic s tim nebude delat. Pod pohruzkou, ze si budeme stezovat majiteli ale nejakym zazrakem odkudsi vycaroval jinej a funkcni ventilator, takze prvni dojmy z mesta a jeho obyvatel nebyly nic moc. Jedina pozitivni vec na hostelu byla terasa na strese.
Druhej den jsem vyrazil na obhlidku okoli, navstivil jsem botanickou zahradu a outdoorovej obchod, kde jsem koupil novej klobouk misto staryho, kterej mi vypadnul z baglu v Punta Arenas a novy brejle misto tech, ktery jsem koupil v Bariloche a vydrzely presne jeden tyden. Nasledne jsem vyrazil do internetovyho kramu abych publikoval minulej prispevek. Podarilo se mi najit chybu v systemu na tomhle serveru, coz je duvod, proc byl posledni clanek publikovanej s tydennim spozdenim. Cozpak to, ale predevsim jsem se ale stalo to, ceho jsem se celou cestu nejvic obaval. Prisel jsem tam o fotak a o pas, oboje jsem mel v tasce pod zidli na ktery jsem sedel a nechapu do ted, jak se nekomu mohlo podarit to sebrat aniz bych si toho vsimnul. A to jsem si tam ten pas dal poprve za celou cestu asi 10 minut pred tim, nez jsem o tu tasku prisel. Tomu rikam opravdova smula.
Zoufale jsem se vypravil na policii, kde byl chlapik, kterej se snazil byt co nejvic napomocnej, dal mi adresu ambasady, kam jsem dorazil jeste ten vecer. Kancelar sice byla zavrena, ale doufal jsem, ze se me tam nekdo ujme. Ujal se me vratnej / ostraha objektu - argentinec, kterej mi vysvetlil, ze me dovnitr nepusti, at prijdu v urednich hodinach (mimochodem nase ambasada ordinuje dve hodiny denne). Myslel jsem, ze neverim vlastnim usim, nastesti byla venku na cigarku holka, co umela dobre spanelsky a premluvila ho aby mi zavolal konzulku. Z holky se vyklubal ceskej kulturni atase cerstve pridelena do Argentiny a byla to jedina kamaradka na ambasade. To konzulka, ci kdo to byl, mela o poznani odmerenejsi ton... prozradila mi ale aspon kde si mam nechat udelat dve fotky a prijit s nima a policejnim raportem dalsi den v deset hodin. Druhej den jsme vyridili papirovani a ja vyrazil na mistni slavnej hrbitov Recoleta, zatimco nase urady pracovaly na nahradnim pasu. Recoleta je jedna z mistnich bohatejch ctvrti a mistni hrbitov se snazi zajistit mistnim bohacum nesmrtelnost. Na plose zhruba 100 x 100 metru se rozprostira mesto mrtvych. Ulice lemuji svatyne pro vyvolene. Svou okazalosti to pusobi spis jako hrbitov nekde ve starovekym Egypte.
Dostal jsem nahradni pas, ale vyklubaly se dalsi problemy. Pas je nouzovy, slouzi k navratu domu a ne k cestovani, takze jeho platnost je pouze 3 mesice. Vetsina zemi teoreticky vyzaduje platnost pasu alespon 6 mesicu po vstupu do zeme, takze nevim, jestli budu moct dal cestovat, zalezi asi na celnikovi a jeho dobry vuli. To neni rozhodne zprava na jakou jsem cekal, puvodne jsem chtel cestovat jeste cca 2 mesice, ale budu to proste muset risknout. Odpoledne jsem zasel na internet a potkal Dariuse - chlapika se kterym jsme spolecne prosli prvni den v parku Torres del Paine. Svet je neuveritelne malej. Prozradil mi, ze bude v Buenos Aires bydlet 3 mesice v byte svyho otce, kterej je argentinec, ale rodina zije v Australii. Doporucil mi restauraci, kde se za 18 pesos (asi 100 korun) da snist co se do tebe vejde. Tak jsem vyrazil a poprve ten den jsem si dopral neco srkz na skrz prijemnyho. Stejk, krokety, nasup, spousta ovoce, parada.
Pote jsem vyrazil do stredu mesta, prosel se po Av. 9 de Julio, pravdepodobne nejsirsi ulici sveta - bulvar s asi 18 pruhy pro auta a brouzdal namatkove kolem. Zajimavy mista, ale nic, co by me vylozene vzalo. Cestou zpatky jsem jel metrem, a poznal zase zac je toho loket. V metru bylo snad pres 50 stupnu, vlhko, ze se potily zdi a narvano k prasknuti. V metru jsem behem osmi stanic prisel asi o litr tekutin a zalozni pidifotacek, kterej jsem mel pro pripad nouze. Zacal jsem tohle mesto z duse nenavidet.
Vecer jsem mel domluveny se potkat s Gaby, marenkou se kterou jsme byli v Calafate a Chaltenu, ktera je tu mistni a vyrazili jsme do tancirny na tango. Moje obuv (roztrzeny sandaly) ani obleceni (kratasy) mely sice k tomu spravnymu daleko, ale ukazalo se, ze jde o vcelku civilni podnik. Od desiti do 12 probihaly lekce rozdeleny do mnoha urovni a pote tzv.
milonga, neboli tanecni vecer pro ty, co to umej. Tam uz pro me nebylo misto. Celej vecer jsem hodnotil jako prvni opravdu super zazitek. Tango je nadhernej tanec, kdyz ho nekdo umi, a ze se rozhodne ten vecer bylo na co divat. Do toho hraje muzika odhadem tak z doby 2. svetovy valky, obcas prokladana necim modernim, tzv.
tango electronico
Na hostel jsem dorazil asi ve 4 rano - na mistni pomery velmi brzo (zije se tu mezi pulnoci a sedmi rano) - abych zjistil, ze se mi nekdo snazi nacpat do postele. Hostel opet nezklamal, a nevsiml si, ze mam zaplaceno az do patku. Byli jsme 2 na jednu postel a jedno povleceni. Navic mi predtim moje veci v horlive snaze uvolnit mou postel shodili z postele na zem nekam do kouta. To me fakt nastvalo.
V patek vecer jsem se prestehoval ke Gaby, spolecne s Miriam, dalsi marenkou z Chaltenu a Calafate s tim, ze u ni preckame vikend, po kterym se ja vyrazim zkusit stesti na severu Argentiny a Miriam si najde byt. Vecer byla mala party, dorazila jeste dalsi ucastnice z Calafate a Chaltenu - Viviana, ktera mi prozradila, ze si z toho vseho nemam nic delat, protoze ona mela za svuj zivot uz 2x u hlavy pistoli. Jeji ujisteni me prave neuklidnilo, ale asi mela pravdu. V sobotu holcicky vyrazily na dalsi tango, pricemz mi zapomnely oznamit, ze se jedna o lekce pro pokrocile, takze abych tam nestal jako pitomec, tak jsem aspon vyrazil si koupit listky na sever na nedelni vecer.
V nedeli jsme prestehovali Miriam do novyho podnajmu, navzdory predchozi domluve a ujistovani vyrazil do stary ctvrti San Telmo sam - na holky neni absolutne zadnej spoleh v nicem - ja si u jejiho domaciho Omara (super chlapik) nechal veci a vyrazil na vlastni pest. San Telmo je stara ctvrt, pripominajici Evropu. Kazdou nedeli v jejich ulicich probiha starozitnej trh, trh se vsim vzdalene pripominajici Buenos Aires a/nebo tango a samozrejme spousta zivy muziky a obcas i nejakej ten tanec. Tohle se mi moc libilo, skoda jen ze s baglem na zadech se neda tak moc nakupovat, protoze bych vetsinu veci domu privez jako skadacku. Poobedval jsem v mistni stylovy kavarne - byla zastrcena a vypadala argentinsky, ne turisticky (obsluhoval tam starej pan, jidlo bylo levny a skvely).
Protoze nadeslo pozdejsi odpoledne, tak jsem vyrazil smerem zpatky. V dome nikdo nebyl, Omar nebyl doma, telefon nebral a Miriam vyrazila nekam za tangem, sobecka potvora, nemohla bejt doma jednu hodinu kdy jsem potreboval si vyzvednout bagly. Dalsi dve hodiny jsem teda preklepal na netu, telefon mi stale nikdo nebral. Do toho zacalo prset. Ale co prset - pravej tropickej slejvak. Cekal jsem az se dest utisi, ale misto toho nabiral stale na sile. Po asi pul hodine uz kanaly nebraly vodu a voda se dostala i na chodnik. Stal jsem ve vchodu domu, spolu s asi 5 dalsima lidma a nevedel jak dal. Vedle prodaval zeleninu opilec, kterej se predvadel pred svou rodinkou, nejprve vodu z ulice pil a kdyz uz bylo na ulici vody jak na rece, tak si sel zaplavat. Lehnul si do vody a ponoril se pod hladinu celej - magor.
Stopnul jsem si taxika, prebrodil se k nemu, za asi 10 vterin totalne zmoknul a vyrazil jsem za Miriam do tancirny, doufaje ze ji najdu a dostanu z ni klice. Tancirnu jsem nasel, tu zatracenou holku ne. Nejriv me jako zmoklyho vaguse ani nechteli pustit dovnitr, nakonec se nade mnou ale pani slitovala a nechala me zavolat ze svyho mobilu a nastesti jsem se dovolal Omarovi, kterej mezitim dorazil domu. Naskocil jsem teda zpatky do taxiku a vyrazili smer dum. Vzal jsem si rychle veci, rozloucil se s Omarem a vyrazil na posledni etapu smerem na autobusovy nadrazi. Myslel jsem si zprvu, ze me taxikar chce vzit na hul (minulej vecer jinej taxikar vratil Gaby 80 pesos ve falesnejch bankovkach) protoze jezdil zmatecne hned vlevo hned vpravo. Kdyz jsem se ho zeptal co dela, tak mi oznamil, ze se snazi najit ulici, ktera by nebyla totalne pod vodou. Polovina ulic mezitim prestala bejt sjizdnech. Zaparkovany auta staly az po chladic ve vode. No jeste tohle. Nakonec jsme se dostali malinko vyse a ulice uz byly sjizdny. Na autobus jsem se dostal v pohode s predstihem a gratuloval si, ze mam tohle mesto konecne za sebou.
Nasledoval 20hodinovej presun na sever do mesta Puerto Iguazu, mesta hraniciciho s Brazilii, Praguayi a vehlasnyho svejma masivnima vodopadama. Ceka me zasadni test - cesta do Paraguaye pres dvoji hranici, ukaze se jak celnici berou muj pas. V Paraguajskym meste Ciudad del Este - mistni bezcelni zone - se pak pokusim nakoupit novej fotak (v Argentine stoji elektronika 2x tolik co v Anglii) a pokracovat v ceste. Uvidime jak mi bude prat stesti ...
Advertisement
Tot: 0.121s; Tpl: 0.012s; cc: 13; qc: 32; dbt: 0.0336s; 1; m:domysql w:travelblog (10.17.0.13); sld: 1;
; mem: 1.1mb
Drik
non-member comment
Jo, bez nejakejch problemu by to byla prochazka ruzovym sadem :) Cestovani je rehole, to je jasny. Jeste Te ani neznasilnili domorodci, takze pohoda, ne?