Před cestou do Vanu jsme se vyrazili posilnit do místní jídelny na buriani, což jsou kousky masa mezi dvěma tureckejma chlebama. Jídelny na výcghodě Turecka fungujou tak, že v přízemí jedí jenom chlápci a v prvním patře potom ženský nebo rodiny. Dalším místním obyčejem je, že když jdete s někým do restaurace, strhnce se na konci boj o to, kdo bude platit. Vyhrát tenhle souboj bez znalosti turečtiny dost dobře nejde, takže jsme ani jednou nedostali příležitost zaplatit. Před odjezdem jsme ještě zaskočili koupit Moně letenku do páteční Teheránu, což nám dalo příležitost zjistit, že ve zdejším kraji nejsou směnárny. Jejich funkci tu přebrali místní zlatníci. Dolmuš do Vanu byl narvanej po střechu, kromě sedadel se sedělo ještě na štokrdletech v uličce, což není nic příjemnýho, když cesta trvá přes čtyři hodiny. Silnice jsou zde v
... read more
