kamkoli

když je jedno kam se jede....
23. ledna 2006 02:00 · wayout · cesty
jednou mi takhle zase ruplo v kouli a že bych někam na pár dní jel zahnat chmury. bylo léto, takže možnosti neomezené. nevěděl jsem kam, ale mělo by to bejt blízko, prostě jenom trochu vypláchnout hlavu.přestože jsem byl v chorvatsku už asi osmnáckrát, tak jsem koupil lupen na bus do záhřebu. ve vnitrozemí jsem ještě nebyl a mohl bych se pak třeba vrátit domů přes maďarsko. lístek stál asi 900,- takže skoro zadarmo. zašel jsem doma už s batohem na poslední pivko do oblíbený putyky a vyrazil do práglu. v praze jsem měl ještě nějakej čas, páč bus jel až večer, tak jsem jen tak zevloval a nic nedělal.

ráno jsem rozlámanej vylezl z busu a statečně jsem se vydal "vstříc novým dobrodružstvím" . byl příjemnej vlahej den, vzduch voněl vodou, šedivá obloha halila severochorvatskou krajinu a sobotní zagreb se probouzel do dalšího dne. musí bejt fajn mít za hlavní metropoli země takovou prdel jako zagreb je. né snad, že by se mi to nelíbilo, myslím to naprosto vážně! prošel jsem to někam k hornímu městu přes takový ty hezký útulný uličky, který jsou plný kaváren, sežral ňákej ten burek a přes jelačićovo náměstí jsem šel dolů k vlakáči a zpátky na busák.

nebyl plán, takže jsem prostě vzal mapu a kouknul na tabuli s odjezdy a nakonec koupil lístek do města daruvar, který je asi tak stovku kilometrů odsud. krajina je střídavě rovná jak stůl, občas se to zvlní, až u daruvaru vystupujou kopečky. panonskou oblohou prosvituje sluníčko a já stojím na náměstí v daruvaru. bejvaly tady docela pěkný lázně, dneska jsou bohužel rozstřílený na sračku. no, s těma stopama války to není tak hrozný jak na jihu u kninu, gospiće atd. akorát vobčas prázdnej barák po srbech a ňáký důlky ve fasádě... mám hlad, tak sedám do knajpy a za chvíli dlabu typický čevapčiči a k tomu pořádnej kotel báječnýho ajvaru a jedno staročeško z daruvarskýho pivováru. mimochodem v daruvaru je silná česká menšina, která je hodně aktivní, takže třeba čumím do výlohy nakladatelství jednota z českýma časákama, nebo jsem zaslechl pravidelné vysílání české redakce místního rádia-zrovna tam šoupli gotťáka, ještě že to ten šofér hned vypnul :)

co tady? sedím zase na nádraží a koukám, že to za chvíli jede do bjelovaru, kterej je asi něco jako daruvar. tak proč tam nevyrazit? přijedu do bjelovaru a jdu na náměstí. jsem utahanej a blíží se večer, takže si chci najít spaní. zjistil jsem, že tady to bude problém. je tady akorát jeden hotel, takže mi vlastně nic jinýho nezbejvá. hotel stál 250 kuna (x4!!). když už jsem byl rozhodnutej, že půjdu chrápat na nádraží, tak začlo tak neskutečně chcát, že jsem v hotelu zbaběle zůstal. kurvy jedny! to sem ale ještě nevěděl co mě tam čeká. recepční furt s něčim votravoval a nakonec z něj vylezlo že je teplej a jestli třeba náhodou nejsem taky...řekl jsem mu že ne, pak jsem dostal nehoráznej záchvat smíchu. v noci mě ještě probudila ňáká kráva, která při tom řvala jakoby jí píchal vidlema. nevím teda kde byli, ale já měl pocit, že snad šukají pod mými okny na ulici. jó, moc príma městečko. všichni sou tady takový družní ,haha.. během bratrovražedného boje chorvatsko vs. srbsko ve vodním pólu, který běží v TV, se rozhoduju, že ráno vypadnu z bláznivýho chorvatskýho vnitrozemí do maďarska.

vstávám brzo a jdu na vlak, za nedlouho jsem zpátky v záhřebu. zjišťuju, že rychlík do budapešti má zpoždění jak svině, takže můžu jet klidně s ním do maďarska. super! usmálo se na mě štěstí. kupíčka jsou narvaný, tak si dělám pohodlí v uličce u záchodů. štěstí se na mě usmálo dvakrát, páč si ke mě sedají dvě kundičky a po pár minutách již družně klábosíme, takže nám alespoň cesta líp utíká. jedou z říma, kde bydlí, do siófoku, pak někam do tater, waršavy a nakonec do práglu. já jedu taky do siófoku. po poledni vystupujeme s holkama u balatonu a holky si jdou najít pokoj, já volím levnější možnost-kemp (přeci jen jsem si luxusní ubytování vybral už včera). tak se s holkama loučím, přejeme si hezkej zbytek čundru a jdeme si po svých. (teď s odstupem doby si říkám, že sme měli aspoň pořádně zakalit. ale co,tak holt příště) večer jdu na pívo do tohohle města, který ovládá jen vulgární nočním život a tlupy německej vrstevníků...

ráno opět vstávám hrozně brzo, ale je mi moc dobře. z nedalekého stanu se ozývá tlumené sténání, takže se opět stávám audio svědkem dobře končící kalby :) , bourám stan, vařím si polívku a koukám na úsvit nad blatenským jezerem. pomálinku se šourám na vlakovou zastávku a za chvíli sedím ve vlaku do budapešti. dneska pojedu domů. v budapešti jsem brzy ráno, sluníčko krásně hřeje, kupuju jízdenku do prahy a jdu se projít do města. za pár hodi sedím v hustým vláčku, kterej končí až v berlíně a za šest hodin jsem v praze, dávám si pizzu a ještě v klídku stíhám poslední autobus do rodnýho města....

takže kdybyste třeba chtěli na pár dní vypadnout a nevěděli kam, tak tady máte inspiraci.

---

---