Melnicke pyramidy a Rozensky monastir

Je parné bulharské odpoledne. Právě jsme projeli Sofií. Po pravé straně za sebou necháváme kopce pohoří Vitoša - místo víkendové rekreace mnoha Sofijčanů. Za pár kilometrů u jsou vidět vrcholy nejvyššího balkánského pohoří Rily i s její majestátní Musalou. My však míříme dál na jih po silnici spojující bulharské vnitrozemí s řeckým pobřeím. Po pravé straně se nám podél cesty poklidně klikatí řeka Struma na své cestě do Egejského moře a po levé ruce začínají vykukovat vrcholky Národního parku Pirin, jeho nejjinější cíp je naším dnešním cílem. Rádi bychom strávili dva dny v okolí městečka Melnik a ochutnali tak jedno z nejvyhlášenějších vín Balkánu, prošli se mezi unikátními pískovcovými pyramidami a dali zapomenout starostem v prostorách pravoslavného kláštěra - Roenského monastýru.

Melnik, který je vzdálen od řeckých hranic jen necelých 30 kilometrů, se a do poslední chvíle svým návštěvníkům schovává mezi skalami, aby se pak jen tak mimoděk objevil v úzkém údolí. Vítá nás klid bulharského venkova, Bulharům tak vlastní a tady dotaený k dokonalosti. Prostředkem údolí se táhne po většinu roku vyschlá řeka, lemovaná starými platany. Pod nimi jsou rozmístěné tzv.mehany - místní hospody. Domky různých velikostí, ale vdy s bílou fasádou, která krásně kontrastuje s okrovou barvou okolních pískovcových skal se krčí po úbočí údolí vysoko nad hlavy místních obyvatel. Horký bulharský den končí, ubytováváme se v jednom místním hotýlku. Dozvídáme se, e i kdy místní turistický ruch zde vzhledem k politickým okolnostem posledních let poněkud polevil, místní obyvatelé jsou zde vdy připraveni Vám pronajmout pokoj a prodat to nejlepší víno ze svých zásob. Nutno dodat, e ceny obojího jsou pro našince velice nízké. Bylo by proto hříchem nevyrazit večer do některé z místních mehan. Učinili jsme tak a za zvuku balkánské muziky a vůně pečeného masa si vychutnali kulinářské dovednosti bulharských kuchařů. Pestrá škála místních nabídek poskytuje mleté maso upravené na mnoho způsobů, několik zeleninových salátů - jim vévodí tzv.šopska salata a jako přílohu nejčastěji nabízejí brambory nebo chléb. Téměř geniální chuť sousta dotváří lok melnického vína. Odrůda malých sladkých hroznů sem byla dovezena ve 14.st. ze Sýrie. Dnes vlastní alespoň malou vinici této odrůdy snad kadý obyvatel Melniku. Říká se, e víno je tak husté, e by se dalo krájet a místní se chlubí tím, e si pro tento lahodný mok nechal poslat na svatbu svého syna i sám Winston Churchill.
Další den prozkoumáváme městečko. Ucelený pohled na město vytváří jednotná architektura domů v bulharsko-tureckém slohu. Ve spodních patrech domu se nacházejí hospodářské prostory nebo mehany. Dům se směrem nahoru rozšiřuje v obytnou část v horním patře, která vybíhá nad niším podlaím. Město má bohatou historii, kterou připomíná u jen dvanáct kostelů z původních dvaasedmdesáti. Dnes u pouze dva slouí k bohoslubám. Nejoblíbenějším místem pro konání svateb a pohřbů je bývalý velkoměstský kostel Sveti Nikalaj Čudotvorec. Nacházíme ho v kopci nad městem, ukrytý mezi zahradami a fíkovníky. Okamitě nás upoutává zvonice v podobě minaretu. Tureckou nadvládu zde připomíná dominanta opuštěného Kornaku - rezidence tureckého místodrícího. Je k poznání na první pohled podle typických maurských oblouků. Tuto atmosféru dotváří zarostlé zříceniny tureckých lázní - provází nás malá vzpomínka na předloňské putování Tureckem a s ním spojená očista v hammamu - lázních v arabském stylu! Dobu národního obrození připomíná Městské muzeum, které sice neoplývá velkým bohatstvím exponátů, zato však pěkně zmapovává rozkvět Melniku v devatenáctém století. Před zítřejším výletem k Roenskému monastýru se vydáváme k ruinám vrchu Nikolovy gory jině od Melniku. Stoupáme vyschlým korytem potoka a můeme tak poprvé zblízka pozorovat pískovcové skály tvarované počasím a ročními podnebími. Po dvaceti minutách chůze se nám naskýtá nádherný pohled na Melnik osvícený zapadajícím sluncem.
Druhý den vyráíme k Roenskému monastýru. Na konci Melniku vstupujeme do Roenskeho dolu. Zpočátku jdeme pískovým vyschlým korytem potoku proplétajícím se olivovým hájem. Míjíme trosky vinných sklípků a protoe jsme dnes prvními kdo tudy prochází zahlédneme občas elvu nebo ještěrku. Po chvíli se koryto začíná zuovat, porost houstnout. Najednou zelená značka uhybá doleva a my začínáme prudce stoupat na vrchol pískovcových skal, které déšť tvaruje do podoby pyramid. Prodíráme se hustým porostem a vidíme údolí, kterým jsme právě prošli. Na konci údolí jsou stále ještě vidět domy Melniku. Slunce připaluje a hodinky ukazují poledne. Doráíme splaveni bulharským sluncem na vrchol. Odměněni pohledem na ostré skalnaté útesy a hřibovité skály na erodovaných sloupech vše mlčky fotíme a obdivujeme krásu přírody. Na pozadí všeho vystupují nejjinější vrcholky pohoří Pirin.
Pokračujeme dál k vesnici Roen. Jdeme úvozem lemovaným šípky a trnkami. Uprostřed luk a remízků je v klidném prostředí zasazen jeden z nejznámnějších a nejklidnějších pravoslavných kláštěrů Bulharska - Roenský monastýr. Z dálky se jeví jako malý a prostý. Byl zaloen ve 12.století a v proudu dějin byl několikrát rabován a vypálen. Prostřílené vchodové dveře jasně tuto dobu připomínají. Poté, co vstupujeme na nádvoří, obklopuje nás klid a ticho. ízeň hasíme lahodnou vodou z místní studny. Síly ztracené pochodem mezi skalami nabíráme procházením se po nádvoří a ochozech zarostlými vinnou révou. Občas se tiše mihne mnich nebo pop. Uprostřed nepravidelného nádvoří stojí skromný kostelík s bohatě zdobeným ikonostasem. Shodujeme se, e by tu člověk vydrel nečinně sedět celé hodiny a jen tak odpočívat a nemyslet na nic.
Pokračujeme do údolí. Míjíme hrob Jane Sandanski - kontroverzního makedonského revolucionáře, jeho jméno je s tímto krajem nerozlučně spjato. Po deseti minutách vcházíme do vesnice Roen. Vesnice se jeví ještě vice autentičtější ne městečko Melnik. Pohled na obílené domky obrostlé vinnou révou a ochutnávka místních specialit jsou tečkou za naším pobytem mezi Melnickými pyramidami. Nastupujeme do autobusu a po rozbité cestě míříme přes Melnik opět na mezinárodní silnici spojující Bulharsko s Řeckem, abychom se zastávkou v Rilskem monastyru pokračovali do pohoří Rila a vystoupily na nejjvyšší horu Balkámu - Musalu. Poznávání zapomenutého Bulharska pokračuje…

---

---