---

---

Nejvychodnejsi pobrezi Kuby nas prekvapilo svou divokosti, tropickou bouri, rozbitou nohou, krasnym morem. Nemely jsme ani tuseni, ze za par dni po nasem odjezdu o par mil dal se svet promeni v pozemske peklo. Zeme se zase jednou ozve a pod sutinami uz tak zbidaceneho Haiti pohrbi na 100tisic lidi. Ale to bylo pro nase stesti az potom ...

Baracoa
Cesta ze Santiaga do Baracoy trva kolem 5 hodin. Jede se doslova pres hory a doly. Ty doly jsou u svetove znameho mesta Guantanama. Kubanska cast je vice nez chuda, poprchavalo a to dodavalo mestu ducha jeste vetsi chudoby. Kdybych neocekavala vyhled na americkou vojenskou zakladnu, asi bych spala a sbirala sily na dalsi udalosti. Jenze ono Guantanamo ma hned nekolik superlativ. Jedno z nich je nejvetsi minove pole na zapadni polokouli, no prece to neprospim. Krajina ale byla nudna, plocha. Obe jsme v letargii a uplne tichosti ziraly z okna, az Misi pronesla: "Ladi, chces, kvoknu?!" No neberte takovou nabidku... lec jsem se nakonec stejne nedockala a Misi mi nekvokla! Tak proc mi to nabizela? Z americke zakladny jsme nakonec videly jen vetrne mlyny elektrarny. Pak prisel krkolomny prejezd hor. Schylovalo se k lijaku, a tak mlzny opar nad horami dodaval mistu urcite dramaticnosti. Pak uz prisel cil nasi cesty - Baracoa. Ospale mesto, ktere kdysi uvidel i Krystof Kolumbus, nas privitalo lijakem a pravou tropickou bouri. Asi bychom radeji ani nevychazeli z casy, ale bali jsme se abychom zde neuvizli, a tak se v plastenkach vydali koupit zpatecni listek. To uz se ale ulicemi mesta hrnulo pul metru vody a vse bylo podmacene. A tak se stalo, ze jsem poradne nevidela kam slapu a propadla se do nejake suti. Botu, ktera mi tam uvizla jsem nastesti vylovila a pak si vsimla, ze mam poranenou holen. V Cechach by to bylo na siti, tady vzhledem k bidnemu vybaveni nemocnic jsme nechtely riskovat infekci, a tak mi Misi nainstalovala plasticke stehy, dalsi dny pak instalovala zbyle lepenky z jakesi plzenske nemocnice, co mi zbyly jeste po tabore. V noci pak boure vrcholila, vypli proud, vichr lamal palmy a Richard zacal probirat tema sesuvu pudy - ne, ze by mi to na tu nohu delalo dobre :o(! Rano ale dest ustal, lide vyrazili sbirat vyplavene drevo na plaz a my vyrazili do mestecka. Koupili jsme letenku do Havany, zamluvili vylet do NP Alexandra Humbolta a dali si trago a kavicku v restauraci v mistni pevnosti. Nez jsme to cele odbyli, nebe bylo bez mraku a my meli nadherny vyhled na nedalekou horu El Yunge, kterou v roce 1492 uvidel i Krastof Kolumbus pri svem dopluti do Ameriky. Take jsme ten den meli nejlepsi jidlo na Kube - rybku v kokosove omacce v jedne z mistnich palasades.
Dalsi den rano bylo jako vymalovane, bez mraku ... vyrazili jsme proto do NP Alexandra Humbolta. Vydali jsme se na turu Balcony de Iberia a prosli destnym pralesem, tropickym destnym pralesem, desetkrat prebrodili mistni reku, v ktere jsme se take mohli okoupat. Prekrasny den jsme zakoncili na mistni plazi, ktera uz byla bohuzel bez slunce. Vecer jsme pak vyrazili za muzikou. Pobavili jsme se a Richard si i s mistni devou zatancil.
La Habana
Obraz druhy: Havana podruhe. Dalsiho dne rano jsme sve telesne schranky sverili na dve hodiny mistni letecke doprave. Bala jsem se neuveritelne, lec vyhled letu nad ostrovem byl famozni. Jen kdyby se kousek pred Havanou letadlo o par metru nepropadlo! Pocasi na celem ostrove bylo nadherne, jen v Havane pro zmenu prselo. Pristali jsme na nejakem okrajovem letisti. Chvili jsme nadavali, ale mohli jsme pak alespon vyzkouset jizdu taxi - dalsi z mnoha americkych kar. Do Havany jsme pak prijeli pozde vecer a pac se blizil Silvestr s ubytovanim to nebylo nic moc :o(. Nakonec ho pro nas prece jen sehnali. U pana s bilou cepici ... nebylo to nic moc, ale na dve noci pohoda. Jen do ted nevime co znamena ten Kristus na krizi utopeny v jedne ze sedmi sklenic s vodou! Richard nas pak vzal do Cinske ctvrti - konecne jsme si spravili chut!!!
Dalsi den se nesl ve znameni Havany, koupeni busoveho listku do Vinales i pro Raydela a vecere v Los Nardos, kde si Misi bohuzel spolkla otravenou krevetu, ktera ji nasledujici 3 dny pekne potrapila. Kazdopadne ma navsteva Muzea Revoluce byla bajecna a poucna ... diky Bohu, ze uz mame po revoluci!!! Ma obvykla cestovatelska minichripcicka vrcholila - jsem to ale chcipak! :o(
Vinales
Turistickym busem jsme vyrazili smer zapad, do oblasti Vinales. Oblasti tabaku, krasove cinnosti a Majora Zemana. V Havane bylo krasne, neb ve Vinales se schylovalo k desti a zacalo byt chladno. Ubytovani jsme nasli diky jeste tipu pani z Trinidadu uplne v pohode a hned vyrazili na vylet - na konich. No, byly to spise asi muly nebo mezci, ale ty 4 hodiny staly za to. Krasna krajina, ukazka baleni doutniku, jezero v NP Vinales, prepychovy zapad slunce a totalne natlucene zadky a holenni kosti! Spali jsme jako dreva, kdyby Misi netrapila ta otravena morska potvora ...
Dalsi den jsme vyrazili pesky k Mural de La Prehistorica, k blaznivemu psychedelickemu vytvoru mistnich umelcu, na skale namalovane evoluci. Bylo to cca 4km, coz Raydela totalne otravilo. Pri zpatecni ceste zacalo pro zmenu prset. Uz jsme byli zvykli na mistni kolorit, a tak nas to moc nevyvedlo z miry. Na baru jsme si dali trago a cekali az to prejde. Richard zde zacal resit koupi doutniku, ktera ho zamestnala na nekolik hodin. Ja se bavila pohledem na hotel, kde se tocily dva dily meho oblibeneho Majora Zemana ...
Meli jsme posledni den ve Vinales,. slunce prazilo co to slo, ale proti studenemu vetru nemelo sanci. Presto jsme po neuveritelnem dohadovani se zaplatili taxi do parku Playa de La Jutias. Krasne misto s bilym piskem a blankytne modrou vodou. Vzduch byl chladny, ale slunicko svitilo a my stravili klasicky den na plazi. Vecer jsme pak ve Vinales jen vzali bagly, presedli na jine taxi a za 3 hodky byli opet u Capitolio v centru Havany. Nocni jizda po mistni dalnici byl fakt zazitek! Neosvetlena s obrovskymi vytluky a obcas se pohybujicimi neosvetlenymi objekty.
b]La Habana
Havana potreti: Tentokrat nam pomohli najit opravdu skvele ubytovani! Kousek u Capitolio. Pred Richardem byla posledni noc, pred nami dve. Opet jsme jedli u Cinanu - radeji uz zadne experimenty kreolske kuchyne. Den jsme pak zacali snidankou na Obispu a pak rozloucenim na autobusove zastavce. My jely na plaz a Richard jeste na pochuzky a pak na letiste. Plaz byla uzasna, kousek za mestem, ale bylo pro zmenu vetrno. Nicmene jsme posedeli v hospudecce, pokoukali a byl vecer. Prochazka nocni Havanou, posezeni na setmelem Maleconu, Misi odrene nozky z bot a posledni noc na Ostrove svobody.
Posledni den jsme dokoupily darky, rozloucili se s Raydelem, pochodily uz po notoricky znamych mistech a pak uz jen letiste, posledni trago a 8hodinovy strach v Boeingu 747. Nadatlanticky prelom roku. V Parizi byla zima, Evropa se probudila do r.2010. V Mnichove pak zima jeste vetsi, teplotni rozdil byl temer 30stupnu. Stribrnak ale naskocil hned a jak je jeho zvykem, hand i zatopil. Nehostinny Rozvadov se utapel ve snehove vanici, presto jsme ale byli za 3 a 3/4 hodiny u teticky Vendulky na Velde a u jeji skvele kuchyne.
No a tak skoncil muj rok 2009, ktery by se dal nazvat cestovatelskym snem. 3 kontinenty, 7 novych zemi, 12 casovych pasem. Ted uz me ale cekaji jine povinnosti, ktere musim zvladnout.
Buhvi, kdy sem pribude dalsi blog, ale snad brzy .... po zvladnute dalsi zivotni mete. Mozna se po dalsim cestovatelskem dobrodruzstvi uz budu vracet do jine postylky, v jinem domove.

---