---

---

AirAsia se s nami podruhe vznesla mezi monzunove mraky, tentokrat aby prekonala more oddelujici Singaporsky ostrov a Borneo. Za hodinu dvacet jsme pristaly v Kuchingu, hlavnim meste státu Sarawak a podruhe tak vstoupily do Malajsie. Dopraly jsme si komfort, cekal na nas odvoz na letisti, vysoky Mel, zjevne jeden z potomku místního národnostního gulase michajiciho Cinany, Malajce, trochu mozna i Evropany a obcas i puvodni indonesske obyvatelstvo … tezko poznat kdo odkud je.

Kuching
Predem objednany hostel nebyl nic moc, stary, ale cisty. Co mi ale okamzite zacalo delat vrasky bylo, ze jsme tam byly uplne samotne. Jasneze jsem si argumentovala, ze je monzunove obdobi a turistu sem moc nedorazi a ze jsou uz deset let na webových strankach nabizejicich ubytovani, ale stejne jsem se bala … porad mi v hlave harasil nejakej americkej ceckovej film, kdy v Marrakkesi zavlecou batuzkare do Atlasu a tam je rozrezou na organy … vecer jsem tak dvere zabednila batohy, cimz jsem totalne vydesila eM, která byla do te doby uplne v klidu – no magor, jsem, no! Samozrejme bylo vse v poradku, dokonce nad ocekavani. Majitel se vsim poradil, k dispozici byl porad chlebik, kava, caj a casem dorazili i další lide a my tu stravily prijemne tri noce.
Po prijezdu jsme pochodily mesteckem, bylo tezke monzunove dusno. Mestecko, bylo vylidnene, coz nas po prijezdu z preplneneho Singaporu místo osvezeni poněkud otravilo, ze jsme dokonce zacaly uvazovat, ze Borneo vzdame a přeletíme se valet zpet na Langkawi. Daly jsme ale nudlovku-opet vybornou a druhy den vyrazily na obhlídku vesnice prezentovanou jako Sarawak Culture Village. Počasí nam pralo, den byl jako vymalovany a my prijely do turisticky upraveného mista, které poskytovalo vzorek vesnic všech etnik co se jich na Borneu jen vyskytuje. Soucasne jsme zkoukly nejake predstaveni tancu a odevu těchto etnik, ochutnaly jsme nejake mistni pochoutky jako chipsy z tapioky, kolacek z ryzovych nudli nebo buchtičky ze saga. Také jsme skoukly dokumentarni film o Borneu, jednim slovem krasa, narodni paky, plaze a hezka mestecka. Odpoledne nam zpříjemnila pani aktivistka z Mnichova. No babce bylo snad sedmdesát, nejdřív nas vyfotila a ja blbka se s ni pak dala do reci. No nameldovala nam do hlavy kde co … hlavne to jak všechny vlády lzou a lide vi jen lez, která se vladam hodi. No ne ze by nemela pravdu … a ja ještě prihodila valku v Jugoslavii, takze jsme mely opet kazani na 20 minut. Za dva dny jsme ji znovu z dalky videly jak ve meste kaze místním … radeji jsme se schovávaly za zmrzlinu s pečenými bananky … Celkove jsme si ale vesnicku uzily, leccos se dozvěděly a hlavne nas navnadila na Borneu zustat. Resime tedy jak se presunout dal po ostrove. Napric vede jen jedna silnice. LP pise: „po cele delce zpevnena“ … no ještě aby ne, ale do dalšího města kam chceme je to busem 14 hodin. Pak muzeme jet kus lodi a zbytek busem – na cas to same. A pak muzeme letet a za hodku jsme v Miri, na nase za tisicovku. A tak během deseti minut kupujeme další AirAsii … a to to fakt tak uprimne nesnasim …!
Narodni park Bako
Další den jsme si proto privstaly a vyrazily na bus do Narodniho parku Bako. Seslo se nas u odjezdu několik turistu (3 Frantici, 2 Svycari a my), hopli jsme proto do pronajateho vanu a ve vesnici Bako jsme byli za 20 minut. Odtud bylo potreba pronajmout lodicku, která vypluje rekou na more a podel skal dopluje az ke vstupu do parku. Ta je tedy pekne draha, ale pritomnost ceduli, ze jsou v rece krokodyli vsemu davala nadech pěkného dobrodrzustvi. Docela sviznou jizdou jsme dojeli az do zatoky, kde se do parku vstupuje … a tam jsme je popve spatrily … opice zijici jen na Borneu – opice Proboscius. Zahledli jsme cele hejno nebo stado nebo v cem to zijou jak lezou po pobereznich mangrovnících. V tomto obdobi není moc vody, a tak jsme z lodky musely vyskocit do vody a probrodit se k Headquaters parku, tam se zapsat na vybrany trail a vyrazit. Babka rangerka radila jen něco, rikala jsem si: „jasne, to je pro Amiky, my, odkojeni KCT dame vsechno co tu nabizite!“ Zpocatku to tak vypadalo, lavky mangrovníky, jenze pak prisla prava dzungle! Protahovani se mezi skalami, vsude koreny stromu, voda a hlavne dusno. Potily se mi i kolena do kratas … po dveste metrech jsme byly zpocene doslova jak svine a porad jsme videly Headquaters … no, desny. Obcas jsme zahledly makaky (v ruce jsem mela vystřelovací deštník, abych je pripadne zahnala), zahledla jsem i maleho hada, tenkého jak spejle, ale jinak jsme videly jen par turistu, kteří na tom byli zjevne dobite jako my. Trail koncil na plazi … krasa … daly jsme jidlo, pokoukaly a zpet

Sarawak Culture Village

---

Jedno z etnik zijicich na Borneu zije v tzv.longhousech. Nekolik rodin pohromade v dome s dlouho terasou.

do džungle … no, des bes, baba rančerka mela pravdu! Sly jsme pak ještě při odlivu po plazi mezi krasne barevna skaliska. Chvili jsme pozorovaly i tlupu makaku odpocivajicich na strome. Před zaverecnym nakouknutim do dzungle jsme si daly jidlo v mistni kantyne, kde se o zabavu stara skupina makaku, delajici najezdy na stravniky. Na strane stravniku pak je tzv.“muz s prakem“, který po kazdem makakovi, který se priblizi okamzite strili … Samozrejme makakove nejsou blbci, takze si pana prakare hlídají a jen co si dojde na WC nebo pro piti, uz ze stromu skacou po jidle na stolech. A tak si to tak sinu ze zachoda a rikam si, kterej blbec tomu makakovi na strome dal ten igelitak s jidlem, co tak zbesile cupuje. Prichazim k eM, která s hruzou v ocich drzi dva batuzky a říká: “Tak si Ladi predstav, ze tu byli … chtela jsem ten igelit vyhodit a nez jsem se otocila …“ – zjevne, zelvy frnk, frnk … ale nutno zpetne eM uznat, ze jsou to ohromne rychla a chytra zvířata. Nez se pak dočkáme lodi, jdeme ještě kousek do dzungle, uzasne jsou zvuky ptaku a všech tech co videli nas, ale my je ne

Reka Sarawak

---

Jediny pristup k NP Bako

jako treba bohuzel hady. Mame pak stesti a ve stromech pak nalezame skupinku proboscius jak debuziruji, ty jejich nosy jsou proste uzasny … Lod pak pekne frcela nazpet, krokodýl zase nikde a my se davame do skupinky s turisty ve mestecku Bako a zase najímáme minivan. Za 20 minut uz v supermarketu kupujeme vychlazene pivo.
Narodni park Niah
Další den jsme se nechali vysokym Melem opet hodit na letiste a po poledni jsme byly v Miri. Ve meste priblizne uprostřed severního pobrezi Bornea. Ubytko jsme nasly brzy. Je s tim tady trochu problem, ne vzdy je to ciste – bohuzel asi nejhorsi ze zemi co jsme v JV Asii videly. Na další den jsme si totiz naplanovaly Narodni park Niah. Pani domu nam objednala odvoz, a tak jsme další den v jedenáct hodin dopoledne uz kupovaly vstup do tohoto odlehlého parku proslaveného jeskynnimi komplexy, kde nasli nejstarsi dochovale lidske ostatky na Borneu. Zpocatku se jde asi 4km dzungli, myslely jsme, ze by se nam mohlo poštěstit krokodýla zahlednout, ale bohuzel nic. Pak jsme ale vstoupily do jeskyni, obrovske prostory a velke množství netopyru, kteri tady neuveritelne smrdely. V LP bylo napsano: „Nezapomente baterku!“ Vzala jsem ji, ale zase se znamkou

NP Bako

---

V dzungli

pochybnosti, ze je to psane pro Amiky. Jako me poucila v Baku dzungle, tady si smlsly jeskyne. Abychom se dostaly na druhou stranu musely jsme projit místy, kde jsme meli skalu tesne nad hlavami, tma byla cernocerna (no jak jinak pod zemi, ze?!) a to cele 2km tam a 2km zpet. Vzhledem k tomu, ze nikde nikdo k tomu ještě nebyl, tedy docela jsem se dost bala :o(((! Byly jsme pak rady, kdyz jsme se vracely zpet dzungli, a tak jsme si i docela uzily zaverecny pravidelny monzunovy destik. V aute jsme obe padly za vlast … V GH bylo dobre pripojeni, a tak jsme vecery aktivne odpocivaly od nudli a smazili všechny dily Preslapu a Cest domu, co jich Prima na serveru ma … Jesteze obcas zakvilel muezzin, abychom si uvědomily, kde jsme. Další den byl odpočinkový. Rano jsme v klidu dospaly, nasnidaly a pomaloucnu vyrazily na zdejsi Canada Hill, místo nad mestem, kde je tzv.Old Lady, nejstarsi malajsky ropny vrt. Samozrejme zde opet stoji krasne muzeum, se skvelou expozici na tema ropaný prumysl. Vse dokresluje nádherný vyhled na město a more, kde uz v dalce jasne tusime obrysy ropnych plosin. Odpocinkovy den jsme pak koncily indickym jidlem a

NP Bako

---

Osamela plaz

pac zacalo prset, legalne jsme se pak valely … pac další den jsme vyrazely do další země – no, spis minizeme – do Bruneie. Nutno ale podotknout, ze uz mame dost. K nudlovce se jako k zivotabudici pridalo i tzv.Iced Kopi, mistni ledova kava – mooc dobry, kam se hrabe Starbucks, ale nejak to moc nepomaha!

---

« Previous Entry Next Entry »

There are more photos below

Photos: 19
Displayed: 19