do tangeru

třeba až do tandžahu 1.část
včera 19:56 · wayout · cesty
autobus vyjíždí kousek za gironou z mlhy a nás poprvé hřeje katalánský sluníčko. vystupujeme v lloret, což je taková bláznivá džungle asi 60km severně od barcelony. všude šustí le figaro, daily telegraph, nebo bild. často nás taky unese proud rozdováděnejch školáků někam neznámo kam. tady je to o hovně, shodujeme se. jedeme dále na jih, do blanes.

blanes je o poznání klidnější místo, kde čas proudí svým tempem v zajetých kolejích a městečko si žije vlastním životem. tady bude dobře, říkáme si. jdeme do kempu kousek od busáku a už nás vítá paní domácí, starší belgičanka. na úvod se hned omlouvá, že kemp je otevřený až od června, ale mladí jsou vítáni kdykoli. jestli chceme, můžeme zůstat za 3eura/os/noc , ale neteče zatím teplá voda. no co, stejně je teplíčko a za pár dní stejně vypadneme.

"víte co, jděte spát do karavnu. budete tam mít určitě větší pohodlí" .dodává. "vedle vás bydlí jeden dán, je to bejvalej voják, určitě s ním nebudete mít problémy" vzkazuje ještě regina z dálky.

bezva, neteče teplá voda a za souseda máme starýho lampasáka. za chvíli mě polil studenej pot, když jsem dána poprvé viděl. "zlatíčko, je to asi ňákej nácek." říkám. dvoumetrovej plešoun v tílku se svalama jak švarcenegr s maskáčema a kanadama až ke kolenům. dávám si facku a sám pro sebe, na uklidnění, si říkám, že trpím předsudky. nahodím úsměv a jdu před karavan. a hle, dán se na mě přátelsky směje a kyne na pozdrav. za chvilku nám nese židle ke karavanu. třeba fakt není hákoš.

"wait a moment" povídám mu a naljvám pořádnej kopanec slivovice, určené pro ryze zdravotní účely. "díky za židle"

"you are welcome"

"dáš si ještě"?

"možná později, mám ještě práci" a odchází dál hrabat trávu.

o hodinu později někdo klepe na dveře, otevřu a tam dán.

"hulíte"? vypálí na mě.

"jasně"

"ale esli jako hulíte (ztlumí hlas a rozhlédne se) hašiš"?!

"my hulíme všechno, brácho"

"so, join me to my caravan, please!!!!

ZA 3 HODINY...

všichni tři sedíme na posteli v sionově karavanu. flaška slivovice, určená pro tyze zdravotní účely, je prázdná. v popelníku se válí 5 vajglů od jointů.

sion byl v afghanistánu, bosně atd. jeho život je na padrť. teď jenom kalí a hulí. z určitých osobních důvodů odjel do španělska a tvrdí, že se domů už nevrátí.

"tak dík za parádní uvítání ve španělsku, sione".

"jste vítáni, když budete cokoli potřebovat, just knock on my doors. good night, friends".

o pár dní později směřujeme do barcelony pobřežním vláčkem přes všechny ty městečka na costa brava.

"dobrý den dámy a pánové. co takhle trochu hudby z mého rodného cuzca" peruánec vytáhne vercajk a spustí. celý metro je jeden rytmus, až tak to bylo nahlas. pak vybere pár drobáků a hurá do dalšího vagónu.

"proxima estacion barcelona-sants" , ozve se. čas vystoupit. je odpoledne a my si uvědomujeme, že vlastně nevíme, co budeme dělat. do města se nám nechce, taky asi pojedeme dál, ne? ta sagrada familia nám přece nikam neuteče, vždyť si to tady můžeme prohlídnout cestou zpátky. vzhůru na jih! zkoumám všechny dopravní knceláře a nakonec padá rozhodnutí - algeciras. město na gibraltaru, který může sloužit jako odrazový můstek pro další dálky. má to tam dojet zejtra dopoledne........

TO BE CONTINUED....

---

---