Namibia 2012

---

---

10.11.2014: Ve vzpomínce na Afriku přikládám po dvou a půl roce pár videí z naší dobrodružně extrémní jízdy. Kromě tohoto jednoho výše naleznete několik dalších na konci textu a zbytek je zde chappi A

Dobrodružství zacalo 27.4.2012 v 5:30 na letišti v Praze pri vážení mého kolosálního batohu, který nekolika rozmery presáhl stanovenou mez. Zavazadlo obdrželo nekolik drahých visacek navíc a odebralo se neznámo kam.

Dobrodružství pokracovalo 27.4.2012 na letišti v Cape Town u zavazalového pásu, který jezdil beznadejne prázdný kolem dokola. Paní tmavé pleti za prepážkou reklamací me informovala, že muj batoh neopustil letište Ruzyne a pravdepodobne bude dorucen stejným letem príští den.

Tak jsem stanul v pul jedenácté vecer uprostred afrického velkomesta bez spacáku, oblecení, vlastne úplne všeho krome dvou fotoaparátu a sedmi objektivu v prírucním zavazadle, kde nezbylo místo ani pro zubní kartácek. Naštestí Aleše nic podobného nepostihlo, takže alespon polovina vecí nám zbyla.

V príletové hale na nás netrpelive cekal agent autopujcovny Cabs Car Hire se štosem dokumentu k podepsání, nacež nás odvedl na parkovišti. Byli jsme rádi, když pred nás pristavil zánovní pick-up Toyota Hilux, se vším všudy, i s celním bull-barem (ocelová konstrukce na rozmetání zvere), tak, jak jsme ji videli na obrázku.

Noc v Cape Town jsme preckali v aute u more, zabaleni do všeho, co se našlo, vcetne dvou dek, které jsme si vypujcili na palube letadla.

Druhý den jsme museli strávit cekáním na prílet ztraceného batohu, jež nakonec prece jen dorazil, celý umácený a s další tunou samolepek navíc. Nic dalšího nám v ceste nebránilo, takže jsme v pul dvanácté vzrazili na cestu na sever do Namibie a zacali honit puldenní zpoždení.

Pred námi je cesta pšes vyprahlé hory a písecná pobreží Namibie, srdcem Kalahari k delte Okavango v Botswane, monumentální Viktoriiny vodopády v Zambii a Zimbabwe, velké solné pánve Makgadikgadi, pres kanony jihoafrických rek Fish a Orange zpet na mys Dobré nadeje.





Je 30.4.2012 10:30, kdesi v Namibii, 28°C ve stínu. Zelené vody reky Orange teskne hucí, bílá volavka trpelive cíhá na svou korist v podobe malé rybky a na jednom ze brehu dva gringos v kloboucích vyhrabávají bílou Toyotu Hilux z písku.

Že se nemáme pouštet s autem 2x2 do svádejících písecných pláží, to už víme. Celé dopoledne jsme si procvicovali práci s heverem a vytvorili sbírku ríèních kamenu z dalekého okolí. Po trí hodinovém preskládávání kamenu a popojíždení po metru se nám podarilo vyjet z písecného brehu zpet na silnici.

Silnicí I. trídy se v Namibii rozumí šterková cesta, podobná naší polnacce. Nyní, v období sucha, se po ní nepohybují auta, ale prachové koule. Pohodlné cestování prachovou koulí je možné jen rychlostí nad 70km/hod, jinak je znát každá nerovnost vozovky. Potkají - li se dve protijedoucí koule v této rychlosti, dojde k vzájemné výmene prachu a kamení a k modtlitbe za prední sklo. Kdo cestuje Namibií, musí s tím pocítat. Z motoristického hlediska je to ale zážitek.

Stejne tak je treba pocítat s tím, že místní lidé jsou zvyklí dopravovat se z místa na místo stopem. Proto je obcas slušné nekomu zastavit. Na zacatku cesty jsme netušili, že do našeho dvousedadlového pick-upu, plného vecí, je možné nacpat tri další osoby. Zustáváme ale u kompromisu a v rámci bezpecnosti pribíráme jen tehotné ženy.



Cestou pres Rosh Pinah na jihu Namibie jsme se vecer 30.4. dokodrcali do prístavního mestecka Lüderitz, abychom využili zarezervovaný kemp na Shark Island, jediný ze dvou našich pevných bodu v Namibii. Mesto samotné je pozustatkem nemeckého koloniálního snažení v 19. století a krome nekolika historických budov nenabízí nic zvláštního. Nejzajímavìjším jsme shledali prilehlý poloostrov, jako stvorený pro vyjíždky teréním vozem. Hlavním cílem bylo pozorování tocnáku na blízkém ostrove Halifax, které Aleš videl v televizi.

S hodinovou zastávkou u pozustatku mestecka Kolmanskop, které kdysi bylo centrem pro težbu diamantu v okolní poušti ale nyní se pomalu ztrácí v pouštním písku (došly diamanty, odešli lidé), jsme vyrazili na další delší prejezd, tentokrát do Sossusvlei, k nejvyšším písecným dunám na svete.



Nocní prujezd Namibií je jednou z možností, jak se setkat s nekterými druhy zvírat, které ve dne nepotkéte. Postupne k nám málem pristoupilo:
nekolik šakalu cabrakových
rodiny psu ušatých
jakýsi ptáci, kterým jsme se rozhodli ríkat skrivani silnicní
kun
kráva
hordy zajícu
nekolik antilop
a uzavrel to mohutný kudu velký, který skocil pred auto z leva, prestože je to proti pravidlum silnicniho provozu.

Musím priznat i jedno smutné zmarení života nešastné poštolky, která vzlétla z okraje vozovky prímo do predních svetel, kde se stretla s naším bulbarem. Minutu ticha za poštolku 😞





Ranní cesta parkem Namib Rand byla úplne jinou zkušeností. Na rozlechlých travnatých pláních se nám zjevovala stáda antilop skákavých, prímorožcu jihoafrických, pštrosi, zebry i všudyprítomní šakali. Postupne jsme se probojovali do vesnicky Sesriem, odkud vede asfaltová silnice recištem do místa Sossusvlei, mokradu uprostred poušte, nad nimiž se vzpínají pres 300m vysoké duny, z nichž nejvyšší je Big Daddy.

Rozumný cas návštevy Sossusvlei je kolem 7:00 ráno, když se rozednívá a duny mají nezvykle cervenou barvu. Presne to jsme meli v plánu. Ale filmování a focení divé zvere v Namib Rand nás trochu zdrželo, takže když jeden znás dostal nápad vylézt na nejvyšší dunu Namibie, bylo presne 10:30.

Není vetší hardcore turistické aktivity, než stanout v pravé poledne na vrcholu nejvyšší duny nejsušší poušte na svete. V období sucha. A v dlouhých kalhotách, jako to udelal Aleš. Dojem byl nádherný, ale zlézac dun se ze me asi nestane. Radeji se brodím snehem než pískem.



Vecer 2.5. jsme se presunuli dále na sever a zakempovali v kanonu u jakési rícky. Sedíme u táboráku, pijeme slivovicku a posloucháme halekání afrických holubu. Ceka nas cesta na zapad do Walvis Bay a dale pres Swakopmund a Skeleton Coast, pohori Damaraland do oblastni Kaokoveld, zeme cervenych lidi.

Zase se ozveme.

Sorry za polovicni cestinu

---

Photos

Kolmanskop
Opustene mesto duchu v pousti

Death Vlei
Mrtve stromy v Sosslusvlei

Big Daddy, Namib Desert
Ales leze na dunu nejvyssi dunu Namibie

Big Daddy Dune, Namib Desert
Ales na vrcholu big daddy

Big Daddy Dune, Namib Desert
Vrchol Big Daddy

Springbok, Namib Rand
Antilopa skakava

Orange River
Reka orange, idealni na koupani

Orange River campsite
Kempujeme u reky orange. Druhy den jsme trochu zapadli.

Namibia
Nas bakkie

Gemsbok, Namibia Rand
Primorozec jihoafricky

Comments

[segra]

ahoj kluciiii :-)
Koukam ze dobrodruzstvi zacalo vyborne, chudak bagl zustal v Praze, no hlavne ze priletel :-) zahrabani taky dobry, takze az budu chtit jednou bazen tak vim komu si rict, po teto zkusenosti budete mit velkou praxi s lopatou :-)))) bracha cteni super jak z Aljasky, fotky nadherny, moc vam to slusi kluci. Tak si to tam poradne uzijte :-) pa segraH

[Sarka]

Mate muj obdiv :)
... takove dobrodruzstvi mi neni blizke, ale vypraveni jsem cetla jednim dechem. Jste fakt borci ... tesim se na pokracovani ! Luxusni fotky ... mejte se. Sarka F.

[Lukas]

Kluci, uzijte si tuhle expedici a vratte se v poradku, docela vam zavidim. Zmena je zivot a tohle je nadherny unik ze stereotypu. Davejte na sebe bacha a mezi domorodci rozdavejte jen stesti a pohodu, a nejen tam, po celem svete :-). Zivot neni jen o penezich, ale o tom, aby se lide meli radi a navzajem si pomahali. Drzte se a uzivejte si, musi to byt nadherna dovolena. Hlavne se vratte v poradku, at muzete vypravet sve historky o zizni a nepojizdnem aute. Proste nam tu chybite, tak se vratte zivi volove :-D.

[anonymous]

Díky všem za shlédnutí a komentáře
Jsme moc rádi, že vás naše cesta zaujala. Právě se chystáme na přejezd Kalahari z Namibie do Botswany. Kdybychom se do 19.5. neohlásili, tak se asi hrabeme v písku někde mezi Tsumkwe a Nokenang. Aleš vzkazuje, že chceme vidět levharta a že se před ním budeme snažit vypadat co nejméně jako opice, takže všechnu zbylou slivovici vypijeme raději ještě dnes. Držte za nás palce hokejistům. Je to podivné, ale tady to nikdo nesleduje. Zdá se, že v Namibii není hokej národním sportem.

[mamka capina]

tak borci caute,
uzasny, moc Vam to preju, trochu zavidim, ale to je to mladi, tak si uzijte. Ja se nejvic tesim na pokracovani, tak se snazte a po prijezdu vas ocekavame na chalupe, grilovacka bude pripravena a budete vypravet. Ja se tam jiste nikdy nedostanu, tak tam za me pozdravujte vsechny a vsechno kolem, stastnou cestu, zdravi rodina z Pejru

[Katka S.]

Paráááda :)
Ahoj kluci! Fotky i text parááádní :) už aby tu bylo další pokračování... všichni to tu čtem jak diví! Hlavně na sebe dávejte pozor a užívejte! Páčko KS.

[Milos Č.]

Moc hezky napsaný a pěkně si to úžíváte :)))))))))

[tata]

Jako Zikmund a Hanzelka s výhodou,že dojmy z dobrodružné cesty můžeme sdílet s vámi...